Život s dětskou revmatoidní artritidou
Zrovna začínal březen. Probíhala nevímužkterá covidová vlna a vláda nám druhý den zavírala okresy. Potřetí jsme tedy sbalili batohy a vydali se žít na pár metrů čtverečních – ale do lesa, daleko od roušek, tam, kde byl...
O (zapomenutých) snech
Sny. Každý pravděpodobně nějaké máme. Někdo za nimi jde cílevědomě, jiný opatrně. Další z nás zůstanou ve fázi snění – ať už je důvodem strach, okolnosti, nastavení mysli či cokoli jiného. A někdy se svým snům (i sobě)...
Odklad školní docházky a přípravná třída
Vloni touhle dobou jsem řešila hodně zásadní rozhodnutí – dát či nedat synovi odklad školní docházky? A pokud ano, nechat ve školce nebo zkusit přípravnou třídu? A protože je možné, že tohle je teď i u vás velké téma,...
Proč vydávám knížky v e-bookové době?
Dnešní post je z poněkud osobnějšího soudku. Občas se mě někdo zeptá, jestli je možné knížku získat jako e-book. Není, byť její elektronická podoba je ve fázi příprav - nevím však, zda na ní někdy dojde. Těch důvodů,...
Když vám život zkříží panická porucha
,,Možná by bylo vhodné zajít s dcerou k psychologovi,“ řekla mojí mámě doktorka poté, co jsem u ní skončila s dechovou tísní. Za poslední půlrok snad po desáté. „Já ale přece nejsem cvok,“ vystartovala jsem. „Nemám...
Z měšťáka (snad) vesničanem
Je to tři roky, co jsme si koupili malý kousek ráje. Když potřebujeme utéct starostem, městskýmu kraválu a shonu, lidem, online světu, máme kam. Tady jsme v lese, nevede kolem žádná cesta, máme jen pár sousedů,...
Za humny je krásně…a kolikrát trvá, než nám to dojde
Přišel podzim, dny se krátí a na mě padla před pár dny nějaká deprese. Letos jsme toho moc nenacestovali. Kromě červnových Jizerek jsme nebyli prakticky nikde. Začátkem roku onemocněla dcerka a táhlo se to s ní až do...
Peklo jménem noční (ne)spaní a co nám nakonec pomohlo
O dětech jsem před prvním porodem netušila nic. Nikdy jsem miminko nechovala, natož abych měla nějakou představu o jeho potřebách nebo spánku. Než se mi narodil syn, myslela jsem si, že věty typu Už nikdy se nevyspíš,...
Všude dobře, na horách nejlíp
Miluju hory od jara do podzimu, a jakmile můžu, utíkám z města někam mezi kopce. Asi je to dědičné, babička žila v Jizerkách, rodiče s dědou mě po Šumavě a Krkonoších tahali od roku věku…Vlastně jsem dokonce mohla mít...
Matka míní, děti mění aneb příspěvek o ho.ně, čokoládě a prádle
Včera před půlnocí jsem si šla lehnout se skvělým pocitem, jak budu mít dnes dopoledne „volno“. Syn bude ve školce, mám navařeno, všechno vypráno, byt v obyvatelném stavu. Budu odpočívat, mazlit se s miminem...
Z deníčku budoucí druhorodičky – strach a obavy se mnou cloumají
Půl páté ráno. Mám za sebou asi čtvrté vstávání k synovi. Budí se. Už asi šestou noc po sobě. Zase. Možná má noční můry, možná ho trápí bolesti z růstu. Nevím. Možná si jen uvědomuje, že tu brzo nebude sám, že za dva...
Vánoce jsou svátky klidu, ne úklidu – aneb ženský, přestaňme před Vánoci šílet
Během posledního týdne mi asi tři kamarádky nezávisle na sobě řekly, že by nejradši zrušily Vánoce. Že je to jen samej stres, rychle z práce domů, tam uklízet, péct, shánět dárky, tlačit se ve frontách na nákupy a do...