Dnešní post je z poněkud osobnějšího soudku. Občas se mě někdo zeptá, jestli je možné knížku získat jako e-book. Není, byť její elektronická podoba je ve fázi příprav – nevím však, zda na ní někdy dojde. Těch důvodů, proč jsem se rozhodla jít náročnější a finančně mnohem nákladnější cestou, je hned několik. K některým jsem musela dorůst.
Krkonoše jsem původně jen jako e-book plánovala vydat, protože jsem měla pocit, že na tištěnou knížku prostě nemám. Čas, peníze, sebevědomí. Ne že bych po ní netoužila. Ale „však kdo by to kupoval, když dneska všechno najdete na Googlu“…Navíc, 100 tisíc na tisk a další náklady jsem si rozhodně nemohla dovolit vydat.
Činností, které jsou s knížkou spjaté, je strašně moc. Napsat ji, to je ta nejsnazší věc.. Ale Janča S dětmi v báglu mi dodala odvahu a zbytek znáte. Nikdy jí nepřestanu být vděčná. Přestože mi řekla jen pár slov, nasměrovala mě na cestu, která mě baví a naplňuje. Výlety miluju, psaní miluju, částečně mě živí už přes 10 let (jsem copywriterka a na travel weby jsem se specializovala), ale zhmotnit to v knihu, to je sen.
1. A s tím se vlastní pojí první důvod. Toužila jsem vždycky knihu napsat. Jen jsem si myslela, že to bude román 🙂 Od mala si vymýšlím příběhy, pár jich leží v šuplíku a čeká, jestli je hodím na chatě do kamen, protože se mnou už nesouzní, nebo je naopak vytáhnu na světlo. Prostě držet v ruce knížku, přivonět si k ní, listovat, prohlídnout si ji i za 10 let…tomu se žádný e-book nemůže vyrovnat, i kdybych si ho nechala vytisknout a hezky svázat. Ta cesta je prostě jiná, ten výsledek je jiný.
2. Druhým důvodem je to, že online svět je strašně rychlý, pomíjivý, povrchní…Co tam dneska dáte, za pár dnů se nekontrolovatelně šíří, a za chviličku to zapadne v zapomnění. V lepším případě si e-book jeden člověk koupí společně s kamarády. Tohle je pro mě úplně OK.
Nebudu tu dělat svatou, taky si stáhnu film nebo se podělím s přáteli o hudbu. V tom horším ho najdete viset na uložto nebo si přečtete svůj článek slovo od slova na jiném blogu bez toho, že by vám někdo přiznal autorství…A to zamrzí, a mně bohužel nepomáhají utěšující fráze typu – To jsi asi dobrá, když tě kopírují…Takhle k tomu přistupovat stále neumím.
E-booků je tak strašně moc a psát a vydávat je může naprosto každý. Tím nechci říct, že nejsou mezi nimi dobré, vůbec ne. Znám jich hodně s kvalitním obsahem. Třeba ty od Ověřeno rodiči jsou boží. Skvělé tvoří i moje kamarádka, která učí lidi malovat. Jen je to prostě móda posledních let, a já byla vždycky v trendech pozadu 🙂
Taky mám pocit, že lidé jsou e-booky přehlceni, minimálně za poslední 2 roky. Navíc, pro mě je práce na e-booku stejná jako na knize. Napsat to trvá stejnou dobu, věnuji x hodin času korekturám, i když v e-knize ty chyby opravíte snadno. I pro ten čas strávený prací mi kniha dává větší smysl.
3. Třetí důvod je čistě osobní. Já ty knížky vlastně nepíšu ani tak pro vás (pardon), jako pro sebe a svoji rodinu. Chci, aby jednou po mě dětem zbylo něco fyzického. Chci, aby si prohlíželi knížku se svými dětmi, a ačkoli některé výlety třeba nebudou aktuální, mohli vzpomínat, co zažili.
Někdo si dělá fotoknihy, já líp píšu, než fotím, je to pro mě osobnější vyjádření. A tenhle důvod je mojí největší motivací. A takhle vidím i vás, kdo si mé průvodce kupujete. Jak sedíte v chalupě v Jizerkách, koukáte na kopec a čtete ty moje popisky. Jak na zahradě nebo v apartmánu s dětmi na klíně plánujete podle fotek, kam se vydáte. Hřeje mě to.
No a 4. důvod – ono vidět svý jméno v knihovně vedle Karla Maye, Foglara, Jany Poncarový a dalších vůbec není k zahození Dvě tištěné knížky mi otevřely cestu i do jiných než jen online sfér. Propojila jsem se osobně i pracovně s lidmi, kterých si vážím, které mám ráda a jsem vděčná, že je ve svém životě mám.
Možná, že tohle by se mi jen s e-bookem nepovedlo, obzvlášť teď, kdy už na blogu nejsem tak aktivní, jako dřív. A až i tenhle web jednou zapadne v síti internetu nebo se rozhodnu ho zavřít, doma na mě budou z poličky svítit minimálně dva barevný hřbety s mým jménem.