Během posledního týdne mi asi tři kamarádky nezávisle na sobě řekly, že by nejradši zrušily Vánoce. Že je to jen samej stres, rychle z práce domů, tam uklízet, péct, shánět dárky, tlačit se ve frontách na nákupy a do toho se samozřejmě starat o rodinu. Pořád jen honem honem, honem… Sypaly to na mě a já měla sto chutí zakřičet „STOP. Posloucháš se, co říkáš“? Vážně je tohle nutné? Někdo nám ženám (protože přiznejme si, je to jen naše výsada) snad přikázal, že se v předvánočním čase musíme uštvat? Neocení rodina místo uklizené klícky spíš manželku, přítelkyni a maminku svěží a v dobré náladě?
Vzpomínám na předvánoční shon u nás doma. Moje mami byla i přes rok posedlá úklidem, ale před Vánoci se echt gruntovalo. Člověk lezl pomalu po štaflích, aby utřel prach z obývací stěny, který se tam hromadil celý rok. Všechny vitríny se musely rozebrat, umýt skla, porcelán…a že toho tehdá v bytech bylo. Otíraly se rámy obrazů, lezlo se pod radiátory…A do toho se samozřejmě peklo minimálně 10 druhů cukroví, které se po Silvestru mrazilo nebo vyhazovalo, protože jsme jedli stejně jen linecké, perníčky a pracny.
Pořád mám v paměti, jak jsem to nesnášela a hlavně nechápala, proč se takhle šílí. Jasně, rozumím, že čas od času je potřeba vysmýčit i ty nejnepřístupnější kouty našich domovů, ale kde se proboha vzal ten zvyk dělat to všechno najednou, a navíc v čase, který by měl být plný pohody a klidu? Copak nám nějaká návštěva snad bude kontrolovat, zda máme uklizeno? A to pečení? Každý rok mamina říkávala, jak další svátky už tolik péct nebude a ve finále? Možná jsme měli o další druh víc.
Vánoce jsou svátku klidu, ne úklidu
Když jsem se párkrát ozvala, odpovědí na mé námitky mi bylo klasické: to pochopíš, až budeš mít svou domácnost. Tak nevím. Mám jí téměř 7 13 let a stále to nechápu. Vánoce miluju a snažím se vytvořit doma pohodu. Maličko s dětmi ozdobíme byt, nechám si udělat věnec (protože na vlastní tvorbu jsem vážně levá) a domluvím se s mužem, o jaké cukroví by letos stál. A podle toho tři čtyři druhy napeču, případně přidám nepečené. Stejně víc nejíme. Pustím si k tomu muziku, uvařím čaj, přizveme děti a společně si užíváme vůně koření.
Úklid neřeším vůbec. Uklízím průběžně celý rok a to, co z nějakého důvodu nestihnu, tam na mě počká i po svátcích. Dárky, s výjimkou těch, pro které do maličkých speciálních obchodů musím osobně, řeším přes e-shopy. Pohodlné, rychlé a bez stresu.
Z davů, front a zářivek v obchodech omdlívám a na strkanice nemám nervy. Stromeček nám nosí Ježíšek v noci na 24., salát dělá muž 23. večer. Na Štědrý den dopoledne uděláme řízky a chlebíčky a odpoledne jdeme zdobit stromeček zvířátkům.
Nechtějme být superženou
Některé možná namítnete – no ale u nás by to nešlo, musí být hodně cukroví, protože děti, muž a staří rodiče to vyžadují. Ok, když vyžadují, tak ať přidají ruku k dílu. Ať manžel vezme batolata ven a vy máte klid na pečení. Puberťáci ať se zapojí do příprav, nemusí péct, ale můžou obstarat ty další věci okolo – nákup surovin, úklid. Nebo se v sobotu dopoledne místo vaření věnujte perníčkům a oběd objednejte v restauraci. Nechtějte zkrátka stihnout všechno jen proto, že si myslíte, že se to od vás čeká. Je víc než pravděpodobné, že pokud se na to své polovičky zeptáte, řekne vám, že by šel radši na procházku do lesa a pak na vánoční trhy dát si svařák.
Takže milé ženy, partnerky, manželky, maminky, kamarádky, než zase povzdychneme nad tím, co všechno ještě musíme před svátky udělat, zastavme se. Zastavme se a zamysleme se nad tím, jak ve skutečnosti chceme ty nadcházející dny strávit. A přesně takové si je udělejme. Tento rok je stresový sám o sobě, proč si to zhoršovat i o Adventu? Ať se vám letošní Vánoce vydaří.