Kozí hřbety jsou pro mě jedním z nejkrásnějších míst v Krkonoších. To se nedá popsat, ta nádhera se prostě musí vidět a zažít. Mnohokrát jsem měla pocit, že snad nejsem ani v Čechách. Výlet se nedá absolvovat s kočárkem, a je vhodnější pro starší, zdatné děti. Na cca 3,5 km překonáváte převýšení kolem 600 metrů. Já jsem část cesty nakonec absolvovala sama. Myslím ale, že syn by původně plánovanou trasu (7,5 km) zvládl i vloni v 6 letech.
Výlet jsme odstartovali u hotelu Horal ve Svatém Petru, zaparkovali jsme na jejich parkovišti. Poplatek za celý den byl, tuším, 150 Kč. Nicméně doporučuji tam dopředu zavolat, zda je na parkovišti místo. Plán byl následující: dojít po červené přes Kozí hřbety na vyhlídku Krakonoš, pak se vracet zpět a na rozcestí Úbočí Kozích hřbetů se po žluté vrátit zpět (7,5 km).
Vyrazili jsme s mužem a dětmi 3 a 6 let podle plánu. Cesta od počátku poměrně prudce stoupá. Děti však neměly od rána dobrou náladu, a ačkoli cesta nebyla nad jejich fyzické síly, na rozcestí Úbočí Kozích hřbetů (po cca 2,7 km) jsme se v rámci zachování psychického zdraví rozdělili.
Já pokračovala i se psy dál na Krakonoše, zbytek rodiny se vracel rovnou po žluté značce (také velice krásné) zpět do Svatého Petra. Tento okruh měřil 5,5 km. (To, že děti cestou zpět ožily, seběhly do skiareálu, lanovku vyjeli na Pláň, řádili tam 3 hodiny na hřišti a pak zase vyběhli k autu, aby tedy ušli asi 12 km je jen taková poznámka na okraj.
Když už jsem dostala volný den, hodlala jsem jej využít na maximum. Proto jsem se od původního plánu odklonila, a od vyhlídky Krakonoš pokračovala příjemnou cestou až na Luční boudu (2 km). Po celou dobu jsem potkávala poměrně málo turistů. Teprve u Luční už bylo přeplněno. Zapojit se do štrúdlu lidí směřující na Sněžku či zpět mě nelákalo, přesto jsem kousek popošla pokochat se Úpským rašeliništěm. Po chvíli jsem se ale otočila, od Luční boudy se začala vracet stejným směrem a po 300 metrech uhnula na modrou – cestu Údolím Bílého Labe.
Tahle cesta, to je taky neskutečná nádhera. Klesáte (místy prudce) horským terénem po úzkých kamenných cestičkách. Výhledy na Bílé Labe, lavinové peřeje, svahy s kamenným mořem, šumění několika vodopádů, to vás provází po celou dobu.
Po 3,5 km (Bouda U Bílého Labe) se terén mění na asfalt, po kterém sejdete až do Špindlu. Tento úsek vřele doporučuji právě rodinám s kočárky. Je nenáročný a cestou vás čeká 5 vodopádů. Takto jsem došla až k lanovce na Medvědín, kde mě už vyzvedl zbytek rodiny. Celá moje trasa měřila asi 15 km a s šestiletým synem bych si jí troufla, pokud bych na ni měla celý den.
Pokud bych neměla odvoz z Medvědína, pokračovala bych od Boudy u Bílého Labe po žluté (Dřevařská cesta) a vyšla bych zase u hotelu Horal. Na kilometry by to vyšlo přibližně stejně.
Líbí se vám články na blogu? Pomohly vám naplánovat dovolenou, inspirovali jste se podle našich výletů? Jako výraz díků mě můžete pozvat na virtuální čokoládu. Ostatně, ta se v horách vždycky hodí 🙂
Obsah blogu tvořím 9 let ve volném čase, bez placených spoluprací. Touto symbolickou pozvánkou mi pomůžete, abych v tom pokračovala dál. Děkuji.
Chystáte se s dětmi do Krkonoš nebo vedle do Jizerek? Pak koukněte na mé průvodce. Obsahují dohromady 100 výletů, které jsme osobně vyzkoušeli. Ty v Krkonoších jsou téměř všechny vhodné pro kočárky.
