Trasa z Černé hory do Pece pod Sněžkou je pro mě jednou z nejhezčích. Jsou na ní totiž překrásné výhledy na Sněžku. Cesta bude bavit i děti. Jdete totiž doslova od boudy k boudě, od hřiště k hřišti. Navíc buď po rovince, nebo z kopce. Trasa není okružní, doporučuji využít autobus, který mezi Pecí pod Sněžkou a Janskými Lázněmi jezdí i několikrát za hodinu.
Lanovkou vyjeďte na Černou horu a dejte se k rozhledně. Výstup nahoru nevynechte, je z ní krásný výhled. Také můžete navštívit zážitkový park Kabinka. Až se děti vyřádí, po dřevěných chodníčcích se vydejte k rozcestníku. Míjet budete starou budovu lanovky a kiosek. Pokračujte po žluté a červené značce až k Černé boudě. Tam se nachází menší hřiště a první nádherný pohled na Sněžku
Od Černé boudy pokračujte na Václavák. Až sem je cesta pohodlná, široká, pro kočárek bezproblémová. Mírně klesá. To se na Václaváku změní. Čeká vás asi 200 metrů po kamenité cestě
a navíc z pořádného kopce. Nic, co by terénní kočárek nezvládl, ale golfky by mohly mít problém.
Od Václaváku pokračujte po červené. Jakmile minete studánku, povrch se opět změní na příjemnější, zpevněnou cestu místy s kameny. Takto dojdete až ke Kolínské boudě. Zde se bude dětem líbit. Mají tu parádní hřiště a zoo koutek. A dobře vaří.
U Kolínské boudy se cesta mění v asfaltovou a připojí se k vám žlutá značka. Po ní pokračujte přes Pražskou boudu až k Husově boudě. Samozřejmostí jsou dětská hřiště na obou boudách.
Od Husovy boudy až do Pece půjdete po modré. Tenhle úsek trasy nabízí jeden hezčí výhled než druhý. Cesta vám bude rychle ubíhat, protože je to opravdu hodně, hodně z kopce. V jednu chvíli vás modrá potáhne doprava, do lesa. Nedbejte na to a držte se asfaltky. Cesty se po pár metrech za zatáčkou sbíhají. Ta modrá lesní by zřejmě šla projet, ale nezkoušeli jsme to.
Cesta končí u skiareálu Javor. Pokud půjdete k autobusu, čeká na vás ještě poslední kilometr. Zastávku najdete vedle pošty.
Líbí se vám články na blogu? Pomohly vám naplánovat dovolenou, inspirovali jste se podle našich výletů? Jako výraz díků mě můžete pozvat na virtuální čokoládu. Ostatně, ta se v horách vždycky hodí 🙂
Obsah blogu tvořím 9 let ve volném čase, bez placených spoluprací. Touto symbolickou pozvánkou mi pomůžete, abych v tom pokračovala dál. Děkuji.