Jak jsem k horám přišla aneb pár slov o mně.
Lásku k horám jsem dostala do vínku hned při narození.
Pár týdnů před porodem se mnou mami vyběhla a seběhla Sněžku. Ve dvou letech jsem poprvé stála na balvanech ve Vydře a následně ušla skoro celou stezku Povydří. Děda mě často brával na Šumavu, okolí Železné Rudy znám díky němu jako své boty. Na základní škole jsme jezdili místo stanových táborů do Krkonoš.
A pak už jsem se vydávala poznávat krásu hor sama nebo s dalšími podobně naladěnými lidmi. Můj muž mě přivedl i k lezení a ferratám. S ním jsem si zamilovala vysoké hory, hlavně Alpy. A ačkoli čím jsem starší, tím víc mi vadí výšky, v lanovkách trpím a ferraty už jsou pro mě asi zapovězené, pobyt v horách a výhled z vrcholků (a nebo alespoň na ně) je tím nejlepším odpočinkem.
Když se narodil syn, věděla jsem, že hlavním přesouvacím prostředkem kamkoli bude šátek nebo ergonomické nosítko. Od malička byl nošen, kočárek jsme využívali sporadicky. Neměl ho rád a i mě nošení bylo pohodlnější. Měl mu být akorát rok, když jsme si naplánovali dovolenou v Krkonoších. Malovala jsem si, jak to zvládneme jen s nosítkem. Že se hlavně dostaneme i tam, kde to jinak přístupné není.
Naše dítko bylo ale velice aktivní a s většími možnostmi pohybu rostla jeho touha po svobodě. Asi dva měsíce před odjezdem začal být při nošení nespokojený a objevil kouzlo pohodlí kočárku. Nejšťastnější byl na zemi, ale když už to muselo být, raději se vezl, než nesl.
A tak na dovolenou do Krkonoš jel místo šátků teréňák Britax B-Motion 3 a ergo nosítko Kibi. Když jsem ale chodila po infocentrech a ptala se, kam se vlastně můžeme s kočárkem vydat, nechceme-li se držet pouze silnic, ne vždy mi dokázali poradit. A na webech jsem toho také mnoho nevyčetla. Proto vznikly v roce 2015 tyto stránky, kde se snažím dát dohromady co nejvíce tipů na kratší i delší kočárkové túry.
Teď už po horách tahám děti dvě. Kočárkům dávno odrostly, syn je školák, dcera předškolačka. Láska k horám je zatím stále drží a díky tomu, že jsou poměrně zdatní chodci, vydáváme se i na dlouhé, celodenní túry náročnějším terénem. Zkrátka, jsou to už parťáci, kterým není výrazně nutné túru přizpůsobovat. Synovo revmatické onemocnění nás občas (zejména ve vyšších horách) trochu brzdí, ale zvykáme si.
Jen díky dětem jsem mohla vydat 2 cestovní průvodce – v roce 2020 Krkonoše s dětmi a o rok později, v roce 2021 Jizerské hory s dětmi. Budu moc ráda, když vás i ony budou inspirovat.
Prošli jste nějakou trasu, která tu není? Napište mi ji!
Veronika Haláková
jedeme@skocarkemnahory.cz